Výprask paní hraběnky

Jak milostivá paní hraběnka dostala, co zasloužila

Dnešní příběh je o paní hraběnce, kdysi tedy obyčejné městské paničce Nele, která se provdala za bohatého hraběte a od té doby žije na zámku se služebnictvem. Titul i bohatství jí rychle stouplo do hlavy a nosí od té doby nosík pěkně nahoru. Služebnictvo sekýruje až běda a v poslední době dokonce začala služky i bít. Nedávno ale sešvihala služku tak, že jí málem bičíkem vyšvihla oko a jen tak tak jí ho v nemocnici zachránili. To už služebnictvo nevydrželo a na hraběnku si stěžovali u hraběte, který o tom neměl ani potuchy. Hraběnka si před ním hrála na dokonalou, cudnou a distinguovanou dámu, kterou i jen pouhé zmínky o násilí či sexu pohoršovaly. Byla vždy dokonale učesána, nalíčena a oblečena a mluvila s afektovanou noblesou a nadřazeností. Pan hrabě byl již postarší a nechtěl žádný skandál a rozvod, takže se rozhodl situaci řešit v ústraní ale radikálně.

Najal si odbornici zaměřenou na převýchovu rozmazlených, zlých a fintivých paniček – Paní Vychovatelku, které dal jasné instrukce: milostivou paní hraběnku umravnit, aby ji už ani náhodou nenapadlo si na služebnictvo jakkoli vyskakovat a s radostí přijal návrh Paní Vychovatelky, že z „madam“ hraběnky udělá nejen ženu hodnou ale i schopnou uklidit. Paní Vychovatelce nechal volnou ruku ve volbě vhodných prostředků a nechtěl ani znát podrobnosti…

Nyní se paní hraběnka vrací z města, kde opět utrácela za zbytečné hadříky, botičky, apod. Nechá si od služky podat svůj oblíbený drink a z gauče ji i další personál, který Nelu musí titulovat výhradně milostivá paní hraběnko, peskuje.

Najednou Nela pocítí velkou únavu a přemůže ji spánek. Když se probudí, zjistí, že je za ruce přivázaná k výpraskovému kozlíku (zda přivázat i za nohy nevím, líbí se mi s nimi mrskat, ale to může být i v další části…), leží na něm na břiše a zadek má vystrčený vzhůru. Nechápavě mžourá očima po místnosti, kterou nezná. Je poměrně stroze zařízena, jen stůl, židle, gauč… Chce se narovnat, ale zjistí, že je pevně připoutaná! Vztekle zaškube pouty.

„Co, co to má znamenat?“ rozkřikne se Nela. „Kde to jsem? POMOOOC! POMOOOC!“

„Jen si křičte dle libosti, milostivá paní hraběnko“ zaslechne neznámý hlas. Otočí se a uvidí přísně vypadající ženu v kostýmku. „Tady vás nikdo neuslyší“ ušklíbne se.

„Cože? Kdo, kdo jste? Co se to děje? Co tady dělám a proč jsem tady takhle?“ zapiští Nela a začne škubat spoutanýma rukama. Uvidí ale jen přísný pohled a posměšné mlčení.

„Kdo, kdo, mě takhle spoutal a jak, jak jsem se sem dostala?“ koktá Nela. Paní Vychovatelka se škodolibě zasní při vzpomínce, jak sem zámecký personál po drinku říznutém Rohypnolem nenáviděnou milostpaní přinesl a nechal přivázat…

„Kdo? No přece Vaše služebnictvo“ zasměje se hraběnce do obličeje. „Má Vás velmi rádo, jak je vidět.“

„Tak? Okamžitě mě rozvažte, vy, vy, vy,…! Já vám všem ukážu, no počkejte! Toho budete litovat! Okamžitě mě pusťte nebo Vás zničím!! vřeští Nela vztekle. Všem jim zmaluju zadky, že si tejden nesednou!“ povykuje milostpaní a vztekle škube pouty.

„Ano, zadek tady bude zmalovaný pořádně, jak zaslouží, ale jejich to nebude, spíše jen jedna milostivá prdel“ vyprskne Paní Vychovatelka smíchy.

„Co, co, cože? Já, já, já tě zničím, ty čůzo, mrcho jedna, jen počkej, okamžitě přestaň s tímhle tyjátrem a rozvaž mě, nařizuju ti to!“ koktá Nela vzteky a zkouší vyhrožovat vědoma si svého společenského postavení, ale trochu zbledne i přes vrstvu make-upu.

„Milostivá paní hraběnko, zdá se, že nerozumíte situaci, no ano, panu hraběti i služebnictvu došla s Vámi trpělivost a nastal čas Vás odměnit za Vaše chování vůči svému personálu, a to přesně podle Vašich zásluh. Uděláme jen to, co měl někdo udělat už dávno, že?“ položí Paní Vychovatelka otázku a Nela zaslechne smích odněkud od dveří, kam ale nevidí.

Místo toho zahlédne plácačku v ruce Paní Vychovatelky.

„To, to nemyslíte vážně“ zbledne milostpaní a začne sebou škubat. „Ne, ne, já nechci, to nejde, já Vás udám, zničím, budete mě ještě prosit na kolenou o milost!“ piští.

„To se ještě uvidí, kdo bude koho prosit na kolenou“ usměje se Paní Vychovatelka a napřáhne se.

„Ne, ne, ne, pomoooooc!!!“ začne madam vřískat. „To nesmíte, já nechci, to přece nejde“ ječí madam. Přes značný povyk a škubání byla ovšem nyní milostivá zadnice odhalena v celé své kráse…

PLESK! První rána dopadla na vyšpulený zadek milostivé paní a ta sebou začala zmítat a ječet. Její jekot byl doprovázen smíchem a neuctivými komentáři ode dveří. Po prvních 25 ranách výprask ustal a Paní Vychovatelka fňukající Nele zavázala oči šátkem.

„Bude to tak lepší pro Vás i pro služebnictvo, abyste se nějak nemstila a služebnictvo nemělo zábrany.“ zaslechla jen. „Tak prosím račte vstoupit a vybrat si nástroje, milostivá paní hraběnka čeká“ pokračovala Paní Vychovatelka.

Nela uslyšela smích, přibližující se kroky a bujarý šum. Uslyšela pak Paní Vychovatelku, jak znovu pobízí služebnictvo, aby si rozebralo nástroje a každý si s milostivou paní hraběnkou vyrovnal účty podle svého… Milostivá zadnice tak také sama brzy poznala, jak chutnají rozličné nástroje a kroutila se bolestí. Paní hraběnka u toho nedůstojně ječela, kopala nožkama a její brekot zněl služebnictvu jako nejlibější hudba. Slyšela u toho huronský smích a neuctivé komentáře, že takhle s červenou zadnicí a ječením nevypadá milostpaní vůbec tak důstojně. Hystericky se rozplakala ostudou a hanbou.

Slyšela pak, jak se všichni rozcházejí, smějí se a obřadně se s milostivou paní loučí. Když jí rozvázali oči, zjistila, že je v místnosti opět jen s Paní Vychovatelkou.

„Milostivá paní hraběnko, tohle byl jen malý úvod, aby každý z personálu měl možnost spravedlivé odplaty za Vaše jednání vůči nim. Teď přistoupíme k tomu, co jsem dostala za úkol já od Vašeho chotě, pana hraběte. Mám Vás potrestat, ponížit a převychovat tak, aby z vás byla kromě hraběcí milosti i služka, aby si personál mohl vzít občas volno a tak budete muset umět občas uklidit sama. No, ano, opravdu, slyšíte dobře.“ odvětila Paní Vychovatelka na hraběnčin údiv a strach v očích posměšně.

„Tedy, pokud s tím souhlasíte, madam“ dodala. „Váš výprask byl řádně zdokumentován“ poukázala Paní Vychovatelka na malou kameru „a máte na vybranou – buď celou seanci ukončíme a její záznam bude vydán všem, kdo o něj požádají, což zřejmě přinese prudký vzestup popularity Vaší hraběcí milosti na internetu a ve Vašich společenských kruzích, anebo Vás nechám celý záznam vlastnoručně smazat a to pod podmínkou, že se svému personálu na kolenou omluvíte, odprosíte jej a sama požádáte o zaslouženou výchovnou lekci.

Počet výchovných ran stanoví Váš personál dle toho, jak se jim bude pozdávat Vaše upřímnost, možnost polepšení se a samozřejmě ještě míra Vašich minulých „zásluh“.

Výprask obdržíte pochopitelně na holou jako malá holka a budete navíc o každou ránu prosit a počítat si ji! Pak za výprask pěkně poděkujete a podvolíte se bez odmlouvání další výuce za účelem Vaší převýchovy ve slušnou a milou paní domu, je to jasné, milostivá paní hraběnko? Za každou neuctivou poznámku nebo odmlouvání či neposlušnost dostanete navíc 10 ran na Vaši milostivou prdel, rozumíte, madam?“ usmívá se Paní Vychovatelka na paničku bledou strachy.

„Ne, ne, ne, já nechci, néééééé“ začne Nela kňourat. „To nesmíte, ne, ne, búúú, to přece nejde“ brečí a škemrá.

„Tak ukončíme tuto lekci a vy odejdete, nebo poprosíte o svou převýchovu a záznam Vašeho výprasku se tak nedostane na veřejnost, to Vám slibuji, všichni museli odevzdat mobily, foťáky i kamery“ ukáže ke dveřím, zda kterými se s očekáváním hihňá služebnictvo. „Místnost je malá, takže personál nás bude nadále sledovat jen přes kameru, která ale už nic nenahrává, jen sleduje.“

„Búúúú, nééé, já už budu hodnááá, já se polepším, já už nechci výprask, dooost“ kňourá madam. „Chci konec bez výprasku, milost!“ kvičí Nela bledá hanbou a strachy.

„Takže tedy odcházíte a stanete se hvězdou internetu, chápu to dobře, nebo ještě raději poprosíte o tu výchovnou lekci, madam?“ směje se Paní Vychovatelka.

Hraběnka se po dlouhém tichu náhle rozbulí. „Prosím, prosím, pěkně prosím o výchovnou lekci“ vyráží ze sebe zoufalá Nela, „ano, potřebuji ji a zasloužím si ji, přísnou a spravedlivou“ kňučí a opakuje podle nápovědy od Paní Vychovatelky.

„Vidíte, že to jde, milostivá paní“ culí se Paní Vychovatelka a rozvazuje Nelu.

„Prosím, omluvte se a odproste na kolenou svůj personál a požádejte jej o určení počtu ran výprasku, o který jste právě poprosila.“

Všichni pak se smíchem a zadostiučiněním sledují milostivou paní, jak se jim celá třesoucí na kolenou omlouvá a škemrá za odpuštění a co nejmenší počet ran.

Po chvíli Paní Vychovatelka odchází vedle za personálem a s úsměvem se vrací.

„Předkloňte se a vykasejte si sukni, dostanete 40 na holou, takový trest Vám byl určen“.

„40? Ne, ne, to už ne, to si nezasloužím, vy hajzlové!“ piští Nela.

„Tak tedy 60 na holou, 10 navíc za odmlouvání a 10 za neuctivost přesně podle pravidel“ slyší Nela a málem omdlí. Raději se tedy s brekem rudá hanbou předkloní a začne počítat a prosit o každou ránu…

Paní Vychovatelka pak paničku sešvihala, že brečela jako malá holka a prosila na kolenou o milost. Pak následovala výuka úklidových prací, která Paní Vychovatelku i personál moc bavila, líbilo se jim sledovat nechuť milostivé paní, s kterou je prováděla. Její úklidové práce byly doprovázeny smíchem a potleskem. Každá neposlušnost, nevraživý pohled či zaváhání byla trestána výpraskem, takže hraběnka pak už radši poslouchala na slovo.

Milostivá paní hraběnka musela pak před nastoupeným personálem všem ukázat svou rudou napuchlou zadnici, ukázat své přirození, které si musela vyhonit za pobízení k urychlení orgasmu řemenem Paní Vychovatelky. V samém závěru pak Paní Vychovatelka přijala z ruk paní hraběnky peněžitou odměnu za poskytnutou převýchovu jakož i uctivé poděkování a ruky políbení.

8 komentářů u „Výprask paní hraběnky

  1. Koldy

    Paní hraběnka si za své chování zaslouží pořádný výprask a za to divadlo co předvádí si zaslouží pořádný výprask 25 ran tenkou rákoskou a dalších dle uvážení Paní vychovatelky silnou rákoskou.

  2. Jörn

    Na služebnictvo je taky třeba myslet, aby se moc nepoflakovalo. Tak jakmile bych na něj dohlédl při leštění erbů, odebral bych se stydět do severního křídla.

  3. uličnice Bětka

    Jůůůůůůůů, úplně se vidím na jejím místě, i když já bych zasluhovala dostat za něco jiného, než sekýrování služebnictva, protože žádné nemám, a asi rovnou rákoskou. I ty prdelky máme obě takové velké.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *