Výprask dvou nezbedných školaček – pravdivá povídka

Výprask dvou studentek

14:00, přesný čas kdy se dvě nezbedné školačky, Lenka s Klárou, které mají menší problém s kázní, musí dostavit do ředitelny. Obě tuší, že návštěva ředitelky nebude příjemná. Každou vteřinou nervozita stoupá. Ani jedna nechce zazvonit na zvonek, ale už vůbec nechtějí přijít ani o minutu pozdě. Lenka tedy s rukou, která se třese, zazvoní na onen zvonek, z něhož se později ozve paní ředitelka, která je pozve k sobě dál. Již stojí ve dveřích a vybídne je k tomu, aby řekly svá jména. Poté se děvčata musí posadit.

Lenka ještě nic netuší, Klára však vzhledem k tomu, že již v minulosti měla problém s kázní, si je velice dobře vědoma toho, že dostane přísný výprask na zadek. Paní ředitelka sedící u svého stolu vytahuje záznamy z výprasku, který dostala Klára již během minulé návštěvy. Klárce by v tu chvíli odpustil snad každý, který by viděl ten strach v jejích zeleno modrých očích. Paní ředitelka ale zjevně má i s takovými případy bohaté zkušenosti a nijak velký soucit neprojevuje. Klárka dostává ještě větší strach z toho, co přijde, když jí paní ředitelka připomíná její poslední výprask rákoskou. Na to ne zrovna kladně reaguje také Lenka, které už dochází, že dneska dostanou na zadek obě dvě. Částečně jí to docházelo hned jak viděla všechny rákosky, řemeny a plácačky, které má paní ředitelka v místnosti vystavené. Nastala situace, které se Lenka bála. Je vyzvána ke slovu. První otázka od paní ředitelky zní, zda někdy i ona dostala na zadek. Je to již dlouho, co Lenka dostala poslední výchovný výprask. Jejím primárním důvodem k návštěvě ředitelky bylo záškoláctví. Poté, co Klárka dostala dostala kázání o odmlouvání, Lenka se rozhodla, že paní ředitelku nebude rozčilovat. Na všechny otázky paní ředitelky Lenka odpovídá pravdivě, ale nedaří se jí paní ředitelku nerozzlobit. Na otázku, co si Lenka napsala minulý týden do omluvenky, odpovídá pravdivě, že si tam napsala, že byla v kavárně. Doufala že pravda bude polehčující okolnost, paní ředitelka však tuto upřímnost na omluvném liště považuje za provokativní jednání a za další důvod k důkladnému trestu. Klára, která už znala hněv paní ředitelky, se na Lenku podívala velice vyděšeným pohledem. I ona ví, že to co Lenka řekla, nebyl moc dobrý nápad. No ale stalo se. Na pokyn paní ředitelky Lenka přistupuje k tabuli a pod své jméno má za úkol napsat všechny tři své důvody k potrestání: Záškoláctví, Chybí disciplína, Drzé jednání. Její písmo je velice neúhledné v důsledku třesoucí se ruky. Klárka se provinila pouze tím, že jí stále chybí disciplína a často prokrastinuje. Přestože k jejímu trestu není žádný konkrétní a pádný důvod, zasluhuje stejný výprask jako Lenka, jelikož po minulém výprasku se její chování nijak moc nezlepšilo, je tedy potřeba, aby dostala přísnější trest než minule.
V okamžiku, kdy již není třeba žádných dalších slov a obě holky vědí, co je čeká, přichází pokyn sundat kalhoty. Děvčata nechtějí paní ředitelku rozzlobit a chovají se vzorně. Jako kdyby to snad hrály. Paní ředitelka si sedá na gauč a do dlaně poklepává malou dřevěnou plácačkou, které říká ‘Malý Ďáblík’. Při pohledu na Malého Ďáblíka se dělá Klárce zle. Paní ředitelce se líbí její reakce. Říká tedy Klárce, aby Lence pověděla, copak je to za nástroj. Jediné na co se Klárka zmohla, byla polohlasná věta ‘Bolí to jako čert.’ Klárka již má s touto konkrétní plácačkou zkušenost, kdy se kroutila na klíně paní ředitelky a dostávala bolestivé rány na holý zadeček. Uvědomuje si, že identická situace nejspíš nastane během několika minut.
Není potřeba cokoliv protahovat. První jde na řadu Lenka. Ta je zatím statečná. Na pokyn paní ředitelky se jako malá holka přehýbá přes její stehna a tím nastavuje svůj zadek k potrestání. V obličeji začíná červenat, jelikož se nestává často, že by osmnáctileté děvče vystrkovalo svůj zadeček a čekalo na výprask. Její statečnost odezněla ve chvíli, kdy paní ředitelka stáhla její kalhotky těsně pod zadeček a rukou ji pohladila po obou půlkách. Klára stála u zdi a měla celé toto divadlo před očima. Klepala se jí kolena, když si Klárka plně uvědomovala, že vlastně ona bude za chvíli ve stejné poloze. Dle slov paní ředitelky je potřeba, aby se holky pořádně styděly. Že jen tak bude mít výprask ten správný efekt. A Lenka by se v tu chvíli hanbou propadla do země.
Začíná to, proč tu vlastně děvčata jsou. Ruka paní ředitelky dopadá na Lenky zadek. Je velice patrné, že paní ředitelka má s výprasky nezbedných studentek bohaté zkušenosti, jelikož Lenka dost nemile snáší každou ránu rukou, kterou od paní ředitelky dostane. Pomalu se začíná vrtět a občas fňukne. Přesto drží velice statečně a kromě občasného fňukání se nijak neprojevuje. To se ale změní, když paní ředitelka vezme do ruky Malého Ďáblíka a oznámí Lence, že s ním dostane 25 ran. Klárka, která celé divadlo sleduje v přímém přenosu, má za úkol každou ránu počítat. Lenka je v tu chvíli ráda, že nemusí počítat sama. Po první ráně Lence došlo, že se tato část výprasku neobejde bez toho, aniž by se nahlas projevila. Začíná mít strach, aby nezačala dokonce plakat.
Zdá se ale, že Lenky výprask mnohem hůř snáší Klára, která počítá každou ránu kterou Lenka dostane, pozoruje, jak se Lenky zadeček barví do čím dál tmavších červeno fialových tónů a při pomyšlení na to, že vlastně za chvíli bude na Lenčiným místě, dokonce přemýšlí o tom, že uteče z ředitelny. V tom jí však brání že má na sobě jen kalhotky a je jí jasné, že kdyby se začala oblékat, tak jí ředitelka ještě stihne zastavit a naloží jí o to větší výprask. Není tedy cesty zpět.
Pětadvacátá rána malým ďáblíkem dopadla na Lenky zadek, paní ředitelka ale pokračuje ve výprasku rukou. Naseká jí ještě pár ran a poté musí Lenka kleknout na hrách vedle pohovky. Na natažených rukách má za úkol držet a nepustit rákosku. Paní ředitelka jí řekne, ať se s rákoskou hezky seznámí, protože s ní dostane výprask za to, že chodí za školu. Klárka, která už má ze strachu v očích slzy, dostane pokyn zaujmout pozici, ve které byla Lenka před několika okamžiky. Vůbec se jí však nechce, tak jí paní ředitelka musí malinko pomoct.
Do Klárky se paní ředitelka pustila s mnohem větší razancí než do Lenky. Už byla rozjetá z Lenčinýho výprasku. Klára už fňuká od první rány. Paní ředitelka si to ale zjevně užívá, vůbec nepolevuje. Rány paní ředitelky střídavě dopadají na obě Klárky půlky a na to Klárka reaguje tím, že fňuká do ucha Lence, která klečí na hrachu hned vedle pohovky a i bez Klárčiných zvukových reakcí je ve velice nepříjemné situaci. Hrách ji tlačí do kolen a ruce už ji taky už nepříjemně bolí. Přemýšlí, že paní ředitelku poprosí, aby se mohla alespoň zvednout. Vzhledem k tomu, že Klárka snáší výprask o hodně hůř než Lenka, paní ředitelka se smiluje a nedá jí na zadek ďáblíkem. Když vede Kláru na hanbu ke zdi, pobídne Lenku, aby se postavila vedle ní. Paní ředitelka si od Lenky vezme rákosku a položí ji na místo, kde bude rákoska po ruce. Ale Klárka si v tu chvíli bez dovolení hladí zadeček, což velice rozzlobilo paní ředitelku a bere do ruky ďáblíka. Klárka s Lenkou reakci paní ředitelky považují za poněkud přehnanou, i když Lenka je malinko škodolibě ráda, že i Klára dostane řádných pětadvacet na holý zadeček tím zdánlivě nevinným, ale ve skutečnosti neskutečně zákeřným nástrojem. Klárka už je ohnutá přes koleno a Lenka počítá rány, jako musela předtím Klára. Zatímco Klárka začíná pomalu ale jistě plakat, Lenka se škodolibě potichu směje, aby to náhodou neslyšela paní ředitelka. Přijde jí Klárky pláč, která zní jako malá holka, velice legrační.
Po pětadvacáté ráně obě holky stojí u zdi se sklopenou hlavou. Lence už není moc do smíchu, když se za nimi pomalými kroky pohybuje paní ředitelka poklepávající nějakými různými nástroji o dlaň a vybírá si, čím by seřezala jejich zadečky. Zdůrazňuje, že tento malý výprask, který mají děvčata zatím za sebou, ve skutečnosti bylo pouze pro zahřátí. Že skutečný výprask teprve přijde. Dlaní se dotýká zadečků děvčat a komentuje zda jsou dobře prohřáté. S teplotou zadečků je paní ředitelka spokojená. Vidí, jak moc to děvčata ponižuje, a to paní ředitelce naprosto vyhovuje a dost se v tom vyžívá. Neodpustí si ani občasné plácnutí přes bolavé a červené zadečky.
Slečny, které se momentálně cítí jako malé holky, musí obě kleknout na pohovku, na které ležely před chvílí ohnuté přes stehna paní ředitelky. Klečí tam každá na svém polštáři a lokty se opírají o opěradlo. Na pokyn paní ředitelky mu svoje červené zadečky vyšpulit. Jejich tváře jsou možná studem červené úplně stejně jako zadky.

výprask dvou holek 2

Zazní verdikt – obě holky dostanou na střídačku deset přísných ran dlouhou a těžkou vařečkou. Vařečky se obě dvě bály mnohem více, než rákosky. Obě dostávaly na zadek doma, když byly menší, a věděly, jak moc ta vařečka bolí. Najednou je paní ředitelka vyplácí střídavě a každá si musí počítat své rány zvlášť. Ředitelka nikam nespěchá.
Nechává holky aby si vychutnaly každou ránu. Možná na Klárku je o trochu mírnější. Ta se ostatně provinila mnohem méně než Lenka. Holky poslušně počítají, fňukají, Klárce už tečou slzy. Paní ředitelka si dává záležet na každé ráně. Mezi každým úderem dává děvčatům výchovnou přednášku o vzorném chování, kárá je a straší s rákoskou, která přijde na řadu hned po tom, co dostane každá slíbených deset ran.
Po desáté ráně mají děvčata dovoleno si pohladit zadečky. Obě tak s chutí učiní. Ale to horší teprve přijde. Klárka dostane rákoskou deset ran, Lenka patnáct. Protože předtím byla první na řadě Lenka, teď je první Klára. Lenka tedy stojí na druhé straně ředitelny a pozoruje, jak si Klárka kleká na židli a bříškem se pokládá na stůl. Je připravena na další výprask, tentokrát tou rákoskou, kterou musela Lenka držet na natažených rukách když klečela na hrachu. Lenka se už začíná bát, když vidí to divadlo, kde Klárka poslušně počítá rány rákoskou, ale kroutí se u toho, jako kdyby ji snad paní ředitelka bila rozžhaveným železem. Pláče a už prosí o milost, ale to ji nějak neochrání před předem stanovenou výší trestu. A na řadě je rozklepaná Lenka, která to chce mít rychle za sebou, a zaujme pozici, ve které byla Klárka těsně před ní. Paní ředitelka párkrát švihne do vzduchu, na což Lence vyhrknou strachy do očí slzičky a je připravena na nejhorší. Po prvních třech ranách, které si poslušně počítá, si uvědomuje, že Klárka zase dělala zbytečné komedie a že ten výprask až tak nesnesitelný není. Ale přesto ty rány štípou jako čert a neobejde se to bez toho, aby Lenka po každé ráně zasyčela nebo nevykřikla.
Najednou děvčata jsou po výprasku a ještě stále stojí v místnosti s rudým zadečkem. V tom paní ředitelka vytáhla nějakou mastičku. Lenka se vyděsila ve chvíli, kdy spatřila Kláru, jak začíná couvat a prosit, aby tu mastičku dala zpátky. Klárka už jeden výprask od paní ředitelky podstoupila a už tuší, že to není nic dobrého. Má tedy za úkol vysvětlit Lence, co je to za mastičku. Lenka zjišťuje, že to není mastička, která jí uleví od pálicího zadečku, ale že je to nějaká hřejivá mastička, která na seřezaném zadečku udělá pěknou paseku.
Děvčata se ještě musela ohnout paní ředitelce přes stehna, která jim namazala zadečky a neodpustila si pár závěrečných ran rukou přes zadek. Holky mají dovolené se obléknout. Ještě naposled slibují, že už budou hodné. Paní ředitelka už není tak přísná, vlastně se s dívkami loučí docela v přátelském duchu, i když ještě naposled upozorní na to, že pokud se naše chování nezlepší, bude příště trest horší.
Cestou z ředitelny začne holkám působit mastička a v tu chvíli i dost statečné Lence vyhrkly slzy do očí. Holky se objímají a vzájemně utěšují. Horší ale bude sedět na bolavém zadečku v autobuse cestou domů…

6 komentářů u „Výprask dvou nezbedných školaček – pravdivá povídka

  1. Profilový obrázekJožka

    Pro holky to byl asi velký výprask, pro velkého nezbednika jakým jsem, by to byla jen kratochvíle, vím, jaké to je se neposadit 3 dny a mít zřetelnou památku od temné po žlutou 3 týdny.

    1. Profilový obrázekMartin

      Ano, přesně . To sedí. 3 dny bolí i jakýkoliv pohyb. A pak 3 týdny zřetelné stopy. Už vyhlížím srpen, kdy se budu asi zase k Paní Vychovatelce objednat.

  2. Profilový obrázekTomik

    Moc krasny vypraveni také bych rad něco takového zažil Asi si budu muset Udelat do prahy.Sem stoho krasne vzrušeny.Jen doufam že by Pani Vychovatelce nevadilo že by ten vyprask byla moje Premiéra.

  3. Profilový obrázekLukáš

    Chtěl bych být muškou, která tam bude poletovat a sledovat dívčí slzičky a naříkání při výprasku od přísné Paní Vychovatelky…

  4. Profilový obrázekuličnice Bětka

    Nádherná povídka, a já jsem vzrušená a současně zadržuju slzičky, aby se někdo nezačal zajímat, co mě tak rozplakalo. Čtení o výprasku jiných dívek je pro mě vždycky krásné a s Klárkou i Lenkou soucítím. Pevně doufám, že se pak vzájemně utěšily ještě v soukromí… Nejraději bych tam byla s nimi jako třetí. K Paní Vychovatelce se zanedlouho dostavím na svou vlastní výchovnou lekci, ovšem sama, a moc bych si přála od ní někdy dostávat společně s jinou holčinou. Tady moc hezky vylíčila, jak by to probíhalo. Úplně jako bych to prožívala.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *