“Velikonoční pomlazení”

“Velikonoční pomlazení”

Říká se, že někde na Velikonoce v úterý holky na oplátku vyplácí kluky… Napadlo mě, že bych si mohl takové jarní pomlazení také dopřát a zároveň vyzkoušet, jaké to je, když ženám tancuje po zadku čerstvá štiplavá pomlázka…

Očekával jsem, že paní Vychovatelka bude mít kolem Velikonoc ve své pracovně nával a tak jsem se s ní na úterní povelikonoční návštěvě dohodl raději měsíc dopředu. Aby to ale bylo důkladné pomlazení, slíbil jsem, že kromě čerstvé pomlázky z vrbových proutků donesu také máčenou březovou metlu a pořádný lískový prut…

Vědět měsíc dopředu, že dostanete pořádný výprask dělá opravdu své… Nejdřív si říkáte, pohoda, za měsíc…, ale najednou je to za dva týdny, za týden a čím víc se smluvený termín blíží, tím víc na to myslíte, čas se krátí a iracionálně zrychluje až zjistíte, že jsou tu Velikonoce!

Na Velký pátek jsem se vydal pro proutky na březovou metlu a hned jí také vyrobil a v neděli jsem obstaral pomlázku a lískový prut. Protože mi zbylo nějaké vrbové proutí, přidělal jsem ještě jako bonus i vrbovou metlu. Říkal jsem si, snad to paní Vychovatelku neurazí J.

Protože do úterka zbývalo ještě pár dní, udržoval jsem celý omlazovací arzenál raději ve vodě, aby zbytečně nevysychal…

V úterý jsme se s paní Vychovatelkou dohodli, že mám dorazit přesně v 15:30. Sbalil jsem vše potřebné a vyrazil. Samozřejmě, že jsem koukal být tam přesně, abych paní Vychovatelku zbytečně nerozzlobil, ale kdo podobnou situaci někdy zažil, ví, že když se blížíte ulicí tep se zrychluje a kroky zpomalují… Byl jsem tam naštěstí asi o dvě minuty dřív. V momentě, když už jsem stál přede dveřmi domu a téměř natahoval ruku po zvonku, přišla mi SMS. „Sakra, kdo to teď zrovna otravuje!“, říkám si. Rychle vyndám telefon a kouknu, kdo, co chce… Byla od paní Vychovatelky a stálo v ní pouze: „Zazvoň!“

Bylo to jak rána elektrickým proudem. Rázem mě polil studený pot, ale zazvonil jsem…

Paní Vychovatelka mě přivítala s úsměvem na tváři oblečena v poměrně lehkých pruhovaných šatech. Okamžitě bylo ale jasno, kdo je „pánem“ situace… a hned se šlo také na věc. Jen co jsem vstoupil, byl jsem vyzván, ať si odložím, takže mi zůstala jen košile a trenky. Čekal jsem nějaké proslovy ohledně mých kázeňských přestupků atd., ale nic…

Místo toho jsem dostal jen stručný příkaz, ať se pochlubím, co, že jsem to s sebou přinesl. Zatímco jsem seděl na židli proti katedře a přemýšlel co a jak bude dál, paní Vychovatelka si prohlížela jeden nástroj po druhém, zkoušela jejich vlastnosti, náležitě vše komentovala a pochvalovala si. „No, takovou pomlázkou, to bude pořádně štípat!…. Tak tahle metla, to ovšem bude něco, to se máš opravdu na co těšit!…. Lískový prut… s tím moc zkušeností nemám, on je tvrdší, než rákoska a ne tak pružný no, uvidíme….“

Na to už jsem byl vyzván, abych se položil paní Vychovatelce, která se pohodlně posadila na pohovku přes kolena. Jen co jsem tak udělal, trenky šly okamžitě dolů a já začal dostávat jednu za druhou, pěkně na holou. Kupodivu to nebylo žádným ze zmiňovaných nástrojů, ale „pouze“ rukou. To paní Vychovatelka umí opravdu znamenitě a tak jsem dostal pro zahřátí nepočítaných. Netrvalo to ale zas až tak dlouho… Paní Vychovatelka brzy sáhla po pomlázce a s patřičným velikonočním komentářem o omlazení, včetně kolednické básničky mi pomlázkou švihala holý zadek. Štípalo to opravdu pořádně, nic se nepočítalo a trvalo to poměrně dlouhou dobu. Když byla bolest taková, že jsem se začínal kroutit, zazněl přísný povel: „Vztyk!“

pomlázka na holou

pomlázka na holou

Vyskočil jsem jak na pérku a třel si do ruda sešvihaný zadek. Na to jsem byl vyzván, ať si odložím zbytek oblečení a nahý jsem se musel v předklonu opřít o kanape…. Následoval nemenší nářez vrbovou metlou, která také pěkně štípala, ale nebyla tak těžká jako pomlázka a i zadek už jsem měl připravenější. Nestačil jsem ani vydechnout a paní Vychovatelka už měla v ruce druhou metlu, tu hrozivější, březovou… Poručila mi, abych si lehl na kanape, přes polstrovaný trojhran, abych měl zadek náležitě vystrčený. Opět celou situaci patřičně komentovala s tím, že mi dopřeje pořádné omlazení a že teď si teprve pořádně užiju!

březová metla 1.

březová metla 1.

Na to mě začala důkladně vyplácet vrbovou metlou až to svištělo a na holém zadku to opravdu pekelně štípalo. Trochu si stěžovala na to, že z metly lítají kusy a že to je po celé místnosti, ale švihat nepřestávala. Když konečně přestala, byl jsem rád, že mám tuhle metlu za sebou, ale omyl… Musel jsem se pouze otočit, abych dostal na obě půlky zadku stejně! Takže to jelo dál a zadek už jsem měl jak v jednom ohni. Byl jsem docela rád, když zazněl další povel : „Vztyk“, ale to jsem si uvědomil, že mě čeká ještě ten lískový prut…!

březová metla na holou

březová metla na holou

Nebylo to ale hned. Napřed jsem si musel nahý kleknou na kobereček. Na předpažené ruce jsme dostal držet pomlázku a vrbovou metlu a mezi sešvihanými půlkami holého zadku držet lískový prut. Nebylo ale vůbec stanoveno jak dlouho… Paní vychovatelka jen řekla: „Drž!…. Tím prutem dostaneš 25 a jestli ti vypadne, tak 50!!!“

Snažil jsem se co to šlo, ale po nějaké době jsem se skoro klepal, z podpaždí mi začal stékat studený pot a držet prut mezi tolik sešvihanými půlkami bylo extrémně obtížné. Trvalo to nekonečně dlouho a prut mi samozřejmě vypadl….

Vypadl pomalu a skoro to ani neudělalo žádný zvuk a měl jsem dojem, že ani paní Vychovatelka si toho nevšimla, nebo aspoň se tak tvářila… Ale omyl! „Tak co, tobě ten prut vypadl, že jo???“ Nezbylo mi než to tiše přiznat… „Takže, 50!!!“

50 lískovým prutem na tak seřezaný zadek se mi ale zdálo opravdu trochu moc. I klasických 25 se mi zdálo až, až a chtěl jsem začít protestovat, ale to už zazněl povel, ať si kleknu na křeslo a přehnu se přes katedru. Udělal jsem tak a bylo mi přikázáno abych si je počítal. Jen co jsem dostal prvních pět švihanců, bylo mi jasné, že to bude něco… Lískovka byla sice čerstvá, ale i tak pěkně tvrdá a každá rána na už tak seřezaný zadek pekelně bolela. I paní Vychovatelka to ale vnímala a proto mi švihance udělovala po 5, maximálně po deseti a pak vždy udělala pauzičku, abych se mohl vydýchat a vzpamatovat na další pokračování. Prááásk, prááásk, práásk… Už jsme se dostali na 25 a já moc litoval, že mi předtím prut vypadl. Opět pauzička, při které paní Vychovatelka prohlížela a pochvalně komentovala fialové pruhy na zadku. A jelo se dál…

lískový prut na holou

lískový prut na holou

Přiznám se, že ke konci této série už to byla taková bolest, že jsem nemohl vydržet, snažil jsem se krýt si zadek rukou, takže jsem přes ní asi dvě schytal a ve finále jsem se kroutil tak, že mě musela paní vychovatelka opravdu pevně a vší silou přidržet, aby mi vysázela poslední rány.

Byl jsem skutečně rád, že je konec… zadek mě bolel a stále ohnutý přes katedru jsem zhluboka oddychoval.

Najednou za sebou ale slyším tu hrozivou básničku: „Hody, hody, doprovody…“ a po zadku mi začne znovu tancovat pomlázka, ale ani u ní to nekončí, za chvíli se přidá i vrbová metla…. Štípe to pekelně, ale pořád to je „procházka růžovou zahradou“ proti lískovému prutu.

vrbová metlička z tenkých proutků

vrbová metlička z tenkých proutků

Po chvíli tohoto omlazovacího přídavku zazní klasický povel: „Vztyk!“ „Pojď, ještě ti dám na rozloučenou rukou!“ Paní vychovatelka dá nohu na kanape a já se musím vyhoupnout a přehnout se jí přes koleno. Okamžitě mě začne vyplácet rukou střídavě na obě půlky seřezaného zadku. Ten mám už tak znecitlivělý předchozím výpraskem, že to ani nebolí mě, jako spíš paní Vychovatelku.

I ta si to uvědomí a řekne: „Tak a ještě ti dám pořádných 25 na cestu!… A počítat!“ Chopí se březové metly a ohnutému přes koleno mě začne šlehat na holou vší silou…. Říkal jsem si, nic horšího než lískový prut už nemůže být, ale opět omyl… Tentokrát už metla na sešvihaném zadku štípe tak, že se to ani nedá vydržet. Melu se na koleni paní Vychovatelky, div že nespadnu, ale ta mě drží vší silou a švihá a švihá… Když napočítám 25, dostanu ještě dva švihance navíc. „Tak a můžeš se jít obléknout!“

švihání na konec metlou

švihání na konec metlou

Vyskočím s radostným vědomím, že je konečně konec a třu si do rudo – fialova seřezaný zadek.

Během toho co se oblékám se i paní Vychovatelka přizná, že při závěrečném nářezu metlou mě už sotva mohla udržet. Jinak si ale pochvalovala, s tím, že letos po tak vydatném omlazení určitě neuschnu.

Při rozloučení ale nezapomněla podotknout, že mě čeká za měsíc na dořešení mých kázeňských přestupků….

7 komentářů u „“Velikonoční pomlazení”

    1. Paní VychovatelkaPaní Vychovatelka

      Asi, je to správné slovo. To nepoznáš dokud si to nezkusíš, hrdinové jsou tu všichni, jen někteří to ustojí.

  1. Profilový obrázekLeontýnka

    Ano, ano. Komentář nešel napsat…Mě se naopak nový outfit Paní Vychovatelky nelíbí. Psal jsem jí to už i na email. Ale každý má nějaký názor. Ani ty fotky nejsou moc kvalitní. Také jenom můj názor…Ale když bych se odhodlal na lekci, kde hledat kvalitního fotografa ??? Už jsem byl k Paní vychovatelce nachystaný v únoru 2016. Ale bohužel se zrovna vrátila z hor, a měla zánět dutin. Teď již odhodlání vyprchalo, zatím…Tak snad někdy, až bude mít k ruce svojí kolegyni, a černé punčošky. Jinak jí ale fandím, a zdravím. Ahoj Leontýnka.

    1. Profilový obrázekPaní Vychovatelka Autor příspěvku

      Mrzí mě, že svým outfitem nemohu vyhovět všem, ale co se dá dělat, že? Co se fotek týká, dávám na web takové jaké od nezbedníka dostanu a navíc začíná být problém s místem, proto ty technické problémy.

    2. Profilový obrázekVašek

      Co se týče outfitu, není na místě hodnotit, může se líbit nebo nelíbit, ale to je asi tak vše, co s tím lze dělat. V proužkovaném oblečení je možná nevědomky skryta určitá symbolika.

  2. Profilový obrázekPaní Vychovatelka Autor příspěvku

    omlouvám se za technické problémy, které snad byly odstraněny a teď už můžete psát zase komentáře. 🙂 na které se velmi těším. Vaše paní Vychovatelka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *