Spanking diskuze

Krásný dobrý den všem svým čtenářům i nezbedníkům. Dnes bych Vás chtěla seznámit s něčím novým: tato záložka Spanking diskuze je věnovaná Vaším diskuzím a komentářům  k různým tématům mezi sebou. Zřídili jsme jí na přání určitých nezbedníků, nezbednic,  abychom zamezili dlouhým komentářům, které se netýkají daných článků. Líbí se mi jak mezi sebou komunikujete a je to tak jen správně. Zkušení radí nezkušeným a zde máte prostor se vyjádřit, popřípadě se jeden druhého na něco zeptat anebo pošťouchnout k akci.

Výprasková židle s rákoskou

Slečna Monika se uvolila a věřím, že s Vámi bude nadále komunikovat, i když já někdy nemohu. Pomalu a jistě se stává i mojí asistentkou, která se Vám se mnou bude moci věnovat reálně každé úterý, popřípadě dle dohody. Začít můžete diskutovat třeba o nové židli v mé pracovně, kterou si slečna Monika sama vyzkoušela, ale jen decentně pro čistě akademické důvody. 🙂

456 komentářů u „Spanking diskuze

  1. Jörn

    Kdybych tedy měl taky přidat své pocity z tawse, překvapilo mě, že to opravdu bolí docela i dost 🙂
    Je to taková ostrá bolest, která jde do plochy a dá se ocenit, že to tolik nerozdírá pokožku jako některé měkčí řemeny. Po takovém větším výprasku mi zůstalo pár modřin a nějaký proužky, ale ty jsou od rákosky. Možná bych to ještě rád vyzkoušel v kombinaci s nějakým těžším dřevěným paddle, tam je ta bolest navíc ještě štiplavá,
    tak jestli by to nebylo účinnější.
    Celkově u mě dobrý, asi tak čtyři hvězdičky z pěti, přičemž pět může dostat jedině rákoska 🙂

    1. Asistentka MonikaAsistentka Monika

      Každý není tak nedočkavý jako ty. Paní Vychovatelka se také nejdříve potřebuje aklimatizovat a zorientovat se v mailech. 🙂

        1. Jörn

          nj vlastně, on by se už teď každý den, o který by to šlo dřív, dal vnímat jako takový malý dárek. Ale nic!

        2. Asistentka MonikaAsistentka Monika

          Neboj se, Paní Vychovatelka je odpočatá dost a apetit bude mít určitě také. A ještě se k ní za chvíli připojím já. 😉

            1. Asistentka MonikaAsistentka Monika

              Také by už na tebe strach sahat měl, to je správné! 🙂 A pokud jsi to zaokrouhlil na 200, tak bude zábava. 😉

            2. Jörn

              nj, každý svého štěstí strůjcem. Právě jsem přemýšlel že kdybych měl stroj času a možnost vrátit se o těch 40 dní ještě jednou zvážit své činy… Tak ono by to nejspíš dopadlo úplně stejně 😀

          1. Vojtěch

            Faktem je a pravdou zůstává, že jste s paní Vychovatelkou vytvořily opravdu efektní a efektivní dvojici. Asi jako když se chlorečnan draselný nasákne určitým množstvím nafty, přičemž vzniká silná trhavina.

      1. Vojtěch

        Tak to si tedy, Moniko, paní Vychovatelka opravdu počte ! Nakupilo se toho zde vskutku požehnané množství. A asi bych nechtěl být první, kdo se jí dostane pod ruku. Možná by toto těžké břímě na sebe mohl vzít pan Tomáš.

        1. Asistentka MonikaAsistentka Monika

          Chvilku to asi zabare, ale zase dlouhosáhlé romány to nejsou. 🙂 Jay Kay právě chce být první. 🙂
          Tomáš je jen provokatér, který chce vzbudit rozruch a chce být zlým hochem. Toť vše, na výprask nepůjde. 🙂

          1. Jay Kay

            Monika už nás má přečtené…
            Opravdu chci být první, chtěl jsem dnes i Moniku, škoda, že to dnes nedopadne.

  2. Ladislav

    No sleduji vás z pozdali říkal jsem že sem nebudu psát. Ale nedá mi to mě odvykání kouření ?? Je to těžké ! Ale jde to. navštívil jsem jednu dámu . Která se též zabývá léčení a odvykání kouření. Mohu potvrdit že její metody dost dobře fungují . Ano je tam výprask!! Jako u paní ředitelky . A jsou tam další akce. A je to hodně zajímavé!!! Já nastivim paní ředitelku po domluvě. Mam tam proč jet. A snad si to řekneme co dál!! Mějte se pěkně. Ladislav

    1. Ladislav

      Ta dáma se jmenuje Anna . Je moc příjemná ale přísná vy čeho chce dosáhnout . Chystám se za paní ředitelkou něco tam ještě mám. Tak to probereme. Hold borůvková léčba nezabrala . I když letos byla velice úspěšná mám nazbirano 175 litrů. A ještě není konec.No až paní ředitelka přijede tak snad si na mě udělá čas.

    2. HonzickHonzick

      Tak to já díky PANÍ VYCHOVATELCE, které tímto i tady velice děkuji, nekouřím už od března. Svou nekompromisnostní, neústupností a tvrdou rukou mi v tom opravdu hodně pomohla. A to jsem kouřil někdy i více než krabičku denně!

      On totiž takový velmi silný výprask rákoskou na ostro, kdy jsem byl připoutaný ke kozlíku a jakékoliv prosby o slitování by stejně neměly smysl, zanechá velice citlivé stopy na hýždích a ač se snažíte sebevíc, tak stějně je bolest cítit i ve stoje, při chůzi a natož pak v sedě (při sedavém zaměstnání “skvělá” věc). 🙂

      Nejdříve jsem měl za úkol snížit počet vykouřených cigaret a při nesplnění se zvýšil počet ran. Navíc jsem si připadal hodně hloupě, když jsem po výprasku, stále ještě na kozlíku, sliboval, jak už nebudu kouřit a za 14 dnů jsem tam byl přivázaný znovu. 🙂 K tomu došlo naštěstí jen 2x. Zjistil jsem totiž, že snižování není pro mě a radši jsem típnul v půlce svou poslední cigaretu a od té doby nekouřím. 🙂

      P.S. pravidelně chodím na takzvané “Připomínačky”, abych čistě náhodou nezapomněl, co mě v případě recidivy čeká a určitě by to nebyl žádný čajíček. 🙂

      1. Jörn

        No ona závislost je svině. Já si vzpomínám, jak jednou večer jsem plný odhodlání vyhodil skoro plnou krabičku z okna, abych ji tam pak ráno potupně zase šel hledat. Proti tomu pocitu je potupnost kozlíku, kdy člověk nedokáže dobrovolně unést, co si zaslouží, taky ještě čajíček 🙂

        1. Honzick

          Ještě že nepršelo. 🙂 Ona taková rosa umí taky své, takže jste je ješte asi sušil v troubě ne? 🙂

          Na kozlíku jsem si hloupě nepřipadal. Když neco nedodržím, tak samozřejmě dobrovolně přijmu trest. Opravdu hloupě jsem si připadal před Paní Vychovatelkou, když se mě ptala, zda jsem snížil počet cigaret. Myslel jsem na to, jak jsem musel po předchozím výprasku ještě na kozlíku, opakovat důvod výprasku a co mám do příště udělat.

          Jak jsem s kouřením přestal, tak si rozhodně už hloupě nepřipadam a nemusím to díky pomoci Paní Vychovatelky řešit. 🙂

          1. Jörn

            No já tehdy bydlel v Kubelíkově ulici s oknem na ten zdevastovanej židovskej hřbitov a vysílač, takže jsem je už nenašel a musel jsem pro nové 😀

          2. Jörn

            Byl by to býval skvělý život, kdyby již v té době bylo otevřeno VIPD a já si mohl od Houdků jen tak než mi natočí další pivo odskočit pro 100 ran rákoskou. Bohužel 😁

    1. CBRKNCBRKN

      Ano, zajímavá a tradiční akce. Ještě než začne samotný festival, probíhají různé soutěže. V tomto případě se jedná o vyřazovací soutěž, kdo nejvíc vydrží. 🙂 Ale je to takové to tupé řezaní. 🙂

    1. CBRKNCBRKN

      Více než klasickou kopřivu doporučuji kopřivu žahavku. Je sice dlouhá max. jen 30 cm, ale již název hodně napovídá. 😉 Méně zkušeným doporučuji při trhání raději vyzkoušet, zda je to opravdu kopřiva žahavka a ne například nektěré druhy máty, které jsou žahavce dosti podobné. 🙂
      Velká výhoda kopřiv je, že na to nepotřebujete žádné speciální prostory a lze je aplikovat prakticky kdekoliv. 🙂

  3. Pavel

    Bití rákoskou přes holý zadek mi tak úplně nepřipadá autentický, protože jen málokdo doma dostával na holou a ještě k tomu rákoskou. Myslím si, že převážná většina kluků dostávala koženým opaskem a přes trenky nebo slipy. Pokud by mě tedy lákalo něco takového si někdy vyzkoušet, tak asi snad jedině tohle.

    1. Jörn

      To je zajímavá věc, Pavle. Záleží, v čem tu autenticitu vidíš. Já třeba byl doma bit naprosto minimálně a přesto si vzpomínám na první spankingový fantazie již z předškolního věku. Rákoska je pro mne autentická ve spojení s viktoriánskou Anglií, nikoliv s mým životem.

      1. Pavel

        Já jsem taky nebyl doma bit nějak extra často, ale občas jsem to pěkně slízl… Zajímavé je, že Tě to lákalo už v tak ranném věku. V rozumné míře na tom nevidím nic divného. Rákoska mi ale připadá jako hodně bolestivý nástroj, zanechávající stopy a neznám nikoho z mého okolí, kdo by s ní někdy opravdu dostal.

        1. Jörn

          Mám takový podezření, že postupem času zůstala rákoska poslední nástroj, ze kterého jde ještě trochu strach, což je pro mne vzrušující. Tak to bude asi tím 🙂

          1. Pavel

            Taky hodně záleží na tom, kdo ty oba nástroje drží v ruce. Zajímalo by mě, kdy sis poprvé nechal (dobrovolně) dát výprask, když Tě to vzrušovalo už od útlého dětství. Jestli jsi někdy využil příležitosti, aby tě někdo potrestal…

          2. Jörn

            Žádná příležitost, které bych mohl využít, nikdy nebyla, až na nějakou třídní důtku jsem byl docela vzorný žák 😀
            Poprvé jsem to dobrovolně vyzkoušel těsně po dvacítce, to se moc nepovedlo, a pravidelněji jsem začal někdy kolem třiceti. Měl jsem docela problém se s tím trochu srovnat.

          3. MonikaMonika

            Opravdu máte trochu strach jen z rákosky? 🙂 Úplně bych nezatracovala kožené nástroje jako např. Tawse. 😉 Měl jste s ním už zkušenost?
            Já se popravdě bojím i vařečky. 🙂

          4. Jörn

            Tak já celkem nic nezatracuji, ona vařečka může někdy být v důsledku horší. Jen z ní na první pohled nemám ten respekt 🙂
            Tawse bych někdy rád vyzkoušel, jestli byste si tedy na to troufly ještě po tom, co mě za měsíc čeká s rákoskou… to teda nevím, jestli se to takhle dá vůbec dělat 😂

          5. Jörn

            No to já taky ještě nevím. Ale už v sobotu se mi stalo to neštěstí, že jsem od oběda pil jedno pivo za druhým a nic jinýho jsem dělat nezvládl, tak to bude první stovka a teď tu zbývá ještě dalších 30 dní po pětadvaceti, kdy se budu muset hoooodně soustředit, abych z toho nějak slušně vyšel. Nevím, jestli to Paní Vychovatelka tentokrát už trochu nepřehnala i přesto, že to nejspíš jinak udělat nešlo 🙂
            Teď ale ještě, jak to navlíct s tím tawse? To by mohlo být zajímavý 🙂

          6. MonikaMonika

            Paní Vychovatelka ví, co dělá. Asi moc neposloucháte a je to na vás potřeba. 🙂
            Být vámi, tak už bych raději moc “nezlobila.” Ke stovce se dá ještě přidat tawse nebo můžete zkusit rákosku vyměnit za tawse a třeba vám Paní Vychovatelka vyjde vstříc. 😉

          7. Jörn

            A jaký máte z toho tawse pocit, třeba v porovnání s rákoskou nebo řemenem? Přijde mi, že ty vjemy z nástrojů máme podobné.

          8. Rebelka MonikaRebelka Monika

            No, Tawse s řemenem se nedá vůbec srovnávat. Řemen je proti tomu v podstatě skoro nic. Samozřejmě záleží i na řemenu, není řemen jako řemen, tak to nechci zlehčovat. Tawse x Rákoska? Pořád platí, že bolest od rákosky je “čistá,” lokalizovaná bolest v tom proužku a lépe se mi snáší. U Tawse mě překvapilo, že jsem nebyla schopná cítit jeho dvě části, ale že to byla taková ostrá rána v celé šířce a hodně to bolí, když se trochu přesáhne do kraje. Je to horší než rákoska, ale je to zase úplně jiné. Každý si to musí ozkoušet a posoudit sám. 🙂 Velmi pozitivním aspektem je, že tolik neporušuje kůži jako rákoska a jde s ním dostat opravdu hodně. 🙂 Klidně si vyměňte rákosku za Tawse a něco zažijete, vřele doporučuji. 😉

            1. žák Martin.

              Já jsem doma dostával řemenem a někdy si prdel přišla na své.Jelita nepočítaje.

          9. Jörn

            No tak to jsou velmi zajímavé věci. Sice nevím, jestli bych se mohl takhle snadno rozloučit s tou milou Cleopatrou, ale kdyby opět bylo třeba zajistit, aby zadek ten výprask vydržel až do konce, bylo by to určitě řešení, třeba půl na půl nebo tak nějak.
            Já to Paní Vychovatelce zkusím navrhnout, jestli jí to teda moc nenaštve 😁

          10. Rebelka MonikaRebelka Monika

            U mě je to tak, že to pár dní bolí a když se začnou hojit stroupky, tak to pak i svědí. 🙂 Stroupky mám většinou po rákosce. 🙂

        2. Rebelka MonikaRebelka Monika

          S Kleopatrou bych se úplně neloučila, má své nádherné kouzlo. 🙂 Ale zase to nemusí být vždy stereotypní, ne? 🙂 Dořešte s Paní Vychovatelkou, do tohle já vám mluvit nemůžu, jen jsem dala podnět k zamyšlení. 😉

          1. Luděk

            Když už se tady probírají různé nástroje, tak co taky něco z naší přírody. Taková metla z drobných proutků, lískový prut, nebo kopřivy by taky stálo za vyzkoušení 🙂 ?

          2. Rebelka MonikaRebelka Monika

            Nástroje z přírody jsou úžasné, někdy jsou více po ruce a někdy zase méně. S metlou nemám skoro žádné zkušenosti, tak nemohu posoudit. Klasický lískový prut je k nezaplacení a ještě ta psychologie k tomu, když si ho musí dotyčný sám uříznout a připravit. Pocitově je mi hodně blízky k rákosce. Kopřivy? 🙂 No, rozhodně je to velký zážitek. Vždy to byl můj sen, který se mi splnil. Výprask kopřivami není až tak hrozný, horší je pak následné svědění. A samozřejmě s kopřivami se dá hrát i jinak, že? 🙂 A když jich máte hodně a jsou mladé a čerstvé, tak si můžete udělat i čajíček. 😀

          3. Zdeněk

            Výše jsem si přečetl popis slečny Moniky, jak bolí tawse. A mám problém a moc prosím o pomoc s jeho vyřešením. Chci tawse ochutnat, ale vím, že to nemohu vydržet. Ale musím si to vytrpět, chci to , vlastně to potřebuji trpět rukama dvou přísných žen.
            Proto prosím, je možno mě přivázat, dát roubík (přinesu si osobní) a seřezat mě tawse nejlépe 4 x po 25 a to bez ohledu na to, jak budu vyvádět na kozlíku a vřískat do roubíku ?
            Moc prosím paní Vychovatelku a slečnu Moniku, aby se mě ujali .. přiznám se, že se potřebuji bát (a to hodně), jsem už tak přírodou naprogramován, ale potom zase víc vydržím … asi endorfiny. Časově se slečně Monice rád přizpůsobím.
            Děkuji a zdravím. Zdeněk

          4. Asistentka MonikaAsistentka Monika

            Nemůžu přímo mluvit za Paní Vychovatelku, tak jí raději pošlete mail a ona se s vámi pravděpodobně domluví. Jen si dejte pozor na to, co si přejete, protože se vám to můžete splnit. 🙂
            To byste chtěl od každé z nás 100 ran tawsem? Přiznám se, že úplně nemusím prosté řezaní. Mám raději, když je v tom nějaká hra a není tam zapotřebí roubík a připoutání ke kozlíku. Ale asi chápu, že to takhle máte a potřebujete se dostat za hranici snesitelnosti a trpět. Každý to máme rád jinak. 🙂

    2. MonikaMonika

      Já popravdě nevím a nemůžu se k tomuto tématu nějak exaktně vyjádřit. Já jsem byla skoro vždycky hodné dítě a nebyla potřeba tolik používat násilí. Několikrát jsem dostala od maminky vařečkou nebo otec měl v oblibě takovou gumovou hadici. A na holou to nikdy nebylo a vždycky jsem se tomu bránila. To ještě nebyly tužby po výprasky. 🙂 S kamarády jsme se o tom nikdy nebavili, tak také nemohu posoudit. Jistý rozdíl může být i v prostředí, kde člověk vyrůstal. Mohu pouze spekulovat o tom, jestli se na vesnicích více používaly rákosky nebo řemeny? Myslím, že nikdo úplně běžně doma rákosku nemá a použije, co je po ruce – opasek, řemen, vařečka… Takže je možné, že výprasky opaskem byly a jsou daleko častější. 🙂 Přes trenky nebo přes slipy? Teď už mi to z ní divně, výprask se má dávat na holou. 🙂 Dříve měla rákoska jiné postavení a jinou četnost využití, viz ve školách… 🙂

      1. Jörn

        Mně mohlo být 4 nebo 5 let, byli jsme u babičky na chalupě a tehdy jsme se omylem se ségrou vrátili domů až nějak pozdě. Máma nám dala na vybranou, že buď dostaneme výprask nebo půjdeme spát bez večerníčku. Sestra tehdy hned zajela, ale já jak jsem tvrdohlavej, tak jsem si postavil hlavu, že ten večerníček vidět chci!
        No tak mě seřezala vařečkou. Docela asi dost, protože je to jedinej výprask, kterej mi z dětství utkvěl. Co tehdy dávali za večerníček už nevím, ale ty rozporuplné pocity z výprasku mi už tak nějak zůstaly 😀

  4. Ladislav

    Ahoj tak jsem absolvoval minulé úterý lekci na odvykání kouření u paní ředitelky. Vůbec se to nepovedlo asi to byla má chyba . Měl jsem abstinenční krizi .s kouření .ve středu jsem byl v Brně na odvykání kouření . A tam mi řekli že mám absťák .proto jsem nebylnesoustreden . Měl jsem jet do Brna hned v úterý a ne na Žižkov . Teď už je to dobře vůbec si na cigaretu nezapomenu. Asi nejhorší krizí mám za sebou. Tak snad už bude dobře.ted budu dojíždět na Žižkov jen na preventivní výprask. Jinak se omlouvám paní ředitelce a slečně Monice za me nepatřičně chování. Zdravim všechny nezbedy. Ladislav. P.S. Říkal jsem že už sem nebudu psát ale nedalo mi to!!!!!

    1. MonikaMonika

      Ahoj Ladislave, mrzí mě, že se to podle tebe “nepovedlo.” V ten den se asi věci nesešly, jak měly. Člověk na to musí být vždycky naladěn a musí cítit, že výprask chce nebo ho potřebuje. U tebe jsem ten pocit neměla. 🙁
      Je vcelku jedno, jestli ti pomohou v Brně nebo terapie u Paní Vychovatelky. Důležité je, že na to nejsi sám a něco pomáhá. 🙂 Určitě to pro tebe není jednoduché a ještě to nějakou dobu jednoduché nebude. Pokud bys potřeboval preventivní výprask nebo si popovídat, tak se ozvi. 🙂

  5. Karlos87

    Ahoj, musím se s Vámi podělit o dnešní zážitek. 🙂 Původně jsem chtěl zkusit něco nového a dostat výprask od paní vychovatelky i s asistentkou Monikou. Ale včera jsem neměl čas a dnes slečna Monika čas bohužel neměla. Paní vychovatelka teď nebude mít delší dobu čas, tak jsme si domluvili akci na dnešek jen ona a já a proběhlo to ve formě scénky, kdy jsem k ní šel na terapii, abych něco udělal se svým sázením.
    Paní terapeutce trochu ruply nervy a já dostal suverénně největší výprask ve svém životě. Poloh bylo hned několik. Nejdříve OTK na gauči, později poloha na zemi a na bedýnce a dostával jsem nejdřív rukou, ale po chvíli ďáblíkem, páskem a vlastně ani nevím čím vším, protože to lítalo neskutečně, a ani jsem to nestačil pořádně sledovat. Nebyly tam v podstatě žádné pauzy, jen když se měnily pozice a bylo to opravdu hodně svižné. Ve finále už jsem měl dost a už jsem přiznal, že to nedávám a v tu chvíli paní vychovatelka ještě přitvrdila a to už jsem se kroutil jak žižala a oba jsme se u toho slušně zapotili, protože to tempo bylo vražedné…
    Přesně to jsem si přál, že až to bude ve fázi, kdy už mám prostě s každou další ránou problém, aby ještě přidala a to se i stalo a byla to perfektní práce od ní. Bylo to už opravdu hodně, příště už bych takhle velký výprask dostat asi nechtěl, ale ve svých 31 letech jsem chtěl na vlastní kůži zažít, jaké to je dostat opravdu velký výprask. Bylo to fakt maso, ale odcházel jsem s příjemným pocitem, protože to byla prostě výzva a dal jsem ji. Jinak myslím, že paní vychovatelka si to užila ještě více. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *