Krásný dobrý den všem svým čtenářům i nezbedníkům. Dnes bych Vás chtěla seznámit s někým novým. Jak jste se již všimli, máme novou přispěvovatelku slečnu Moniku. Monika mě oslovila v rámci motivačního programu nejíst sladké. Již byla na několika terapeutických lekcí a myslím, že už má jasno v tom, jaké metody používám. Ale přesto je v ní něco, co se nechce tak lehce podrobit. Po poslední lekci se ptala jaký trest by dostala, kdyby přišla pozdě, nebo kdyby porušila nařízenou dietu? Pozdní příchody nesnáším a bývá za to velice přísný trest, to jest 10 trestných ran rákoskou na nepřipravený, nezahřátý zadek za každou minutu.
A navíc velice ráda ukazuji jak je minuta dlouhá a kolik ran dokážu vysázet nemilosrdně v průběhu jedné minuty. Co myslíte kolik? Varovala jsem jí, ale malý červík hlodal a hlodal, až se stalo, že na další lekci přišla o 3 minuty pozdě. Podvědomí ji zradilo a i když se prý vědomě snažila a moc se bála nějak to nevyšlo. Takže když se dostavila se zpožděním, verdikt byl přísný. Svléknout ohnout a drž.
Já ti ukážu chodit pozdě! Vzala jsem rákosku Kleopatru (jedna z těch přísnějších) a na vyšpulenou prdelku jsem začala sázet jednu ránu za druhou. Celkem jich bylo 30 na ostro vyplacených.
Na Monice bylo znát, že se jí to za mák nelíbí, ale její ego a hrdost jí nedovolili se nějak projevovat i když bylo vidět, že opravdu trpí. A když jsem se zeptala jestli má ještě chuť chodit pozdě, odpověděla popravdě, že pozdě chodit nechce, ale chuť má. A to mě dohřálo. A navíc když jsem se dozvěděla, že vědomě porušila předepsanou dietu, bylo jasné, že jí rozhodně šetřit nebudu. Nejdříve jsem si jí ohnula přes kolena a začala domlouvat rukou vařečkou a pak Malým Ďáblíkem. O tom již vím, že se Monice pranic nelíbí a všimněte si jaké nechává po okrajích modřiny.
Ale Monika stále zapírala. Popadla jsem znovu rákosku, tentokrát Vychovatelku později i silnější Reformátorku a řádně jsem Monice nakládala a přitom jsem se ptala jestli má ještě chutě chodit pozdě. Monika stále tvrdila, že mi nesmí lhát a tedy, že chutě stále ještě má. Tak mi nezbývalo nic jiného než jí skrze její krásnou prdelku řádně domluvit, aby si to pamatovala a dlouho na mě ještě při dosednutí myslela. Její prdelka začal měnit barvy z růžové do červené až fialové. Posuďte sami.
Ran nakonec bylo nepočítaně. Vždy, když jsem se Moniky zeptala, bylo vidět, jak váhá, tak jsem pro jistotu ještě nemálo přidala. Když jsem s ní skončila, měla prdelku rudou a pěkně žhnula jak rozžhavená ocel. Samozřejmě, že jsem nezapomněla aplikovat na její zadeček i pálivou mast, vždyť je to pro její dobro a navíc slouží i jakou desinfekce. Jen většinový příslib, že se moje výprasky vejdou pod trenky nebo slipy, jsem pro tentokrát nesplnila. Jak je vidno, tak pod její vykrojené puntikaté kalhotky se ty proužky a modřiny rozhodně neschovají. Ale snad se děvče naučí chodit včas. Napříště má slíbenou celou 1 minutu nepřestávající výprasku, aby viděla jak je minuta dlouhá, když nechává někoho čekat! Co myslíte kolik stihnu za minutu vysázet ran??? A jak bude její zadeček vypadat tentokrát?!?