Budeš ještě chodit pozdě?

Je jeden únorový den a já vyrážím na svojí další výchovnou lekci u Paní Vychovatelky. Po práci jsem se trochu zdržela, protože jsem musela vyzvednout peníze a dát si sprchu. Nestalo se nic jiného než, že mi ujel poslední autobus, kterým bych přijela akorát. Začínám být nervózní a píšu Paní Vychovatelce, že bude mít zhruba pět minut zpoždění. Přichází odpověď: “Tak to se máš na co těšit!!!” Jsem nervózní čím dál tím více a začínám se bát, protože vím, že Paní Vychovatelka nemá ráda, když někdo chodí pozdě. Ještě navíc jsem se minule ptala, jaký trest bych dostala, kdybych přišla pozdě. Paní Vychovatelka mě varovala, ať to raději nedělám!

Na určené místo dorážím o šest minut později. Omlouvám se, protože je mi to opravdu líto, a neudělala jsem to schválně. Bohužel mi to není nic platné. Dostanu příkaz, ať si svleču bundu, sundám boty a sednu na židli ke katedře. Následuje výchovný pohovor. Rozebíráme, proč jsem přišla pozdě. A také, jak dodržuji zákaz nejíst sladké. Jestli jsem pořád líná nebo pohodlná. Následně na to jsem vyzvána, abych šla k tabuli.

Na tabuli musím napsat:

5 minut omluvených
1 minuta neomluvená

Za každou omluvenou minutu dostanu 5 ran rákoskou na holý zadek bez zahřátí, za neomluvenou 10 ran rákoskou na holý zadek. A navíc 1 minuta rákoskou bez přestávek. Takže to vychází na 25 ran rákoskou za omluvené minuty a 10 ran za nemluvenou minutu. 1 minutu nepřetržitého výprasku rákoskou mi Paní Vychovatelka naštěstí odloží na příště, protože jsem si nedávno hnula se zády. V tu chvíli jsem Paní Vychovatelce velmi vděčná, protože bych to dneska asi nezvládla. Paní Vychovatelka je velmi přísná, ale na druhou stranu i velmi chápající.

Dále píšu na tabuli pro prevenci:

LENOST
POHODLNOST
SLADKÉ
VZDOR

To vše bez příslušné specifikace nástroje a počtu ran. Následuje pokyn, ať si jdu odložit kalhoty a svetr. Poté si musím kleknout na židli a přehnout se přes katedru. Paní Vychovatelce se líbí velmi vykrojené kalhotky, tak se rozhodne mi je ponechat na prvních pár ran. Velmi se obávám, ještě jsem bez zahřátí na holý zadeček nikdy nedostala, ale vím, že musím přijmout svůj trest a hezky držet, i kdyby to bolelo sebevíc.

Dopadá první rána a pěkně to štípne a zabolí, přesně tohle jsem čekala. A vím, že zbývajících třicet čtyři ran nebude vůbec jednoduchých. Naštěstí Paní Vychovatelka začala s tenčí rákoskou. Hlavně musím navíc všechny rány správně počítat. Po pěti ranách mi Paní Vychovatelka sundává kalhotky a pokračuje ve vyplácení. Zadeček si postupně zvyká na tu ostrou bolest. Říkám si sama pro sebe, „vykoledovala sis to, tak pěkně drž!“ Po prvních deseti ranách si Paní Vychovatelka bere trochu tlustší rákosku a pokračuje v trestání. Hned poznám, že je to rákoska Kleopatra. Nemůžu přesně říci proč, ale prostě si ji pamatuji a dle citu to poznám.
Nezahřátý zadeček si pomalu opět zvyká na vyšší bolest, snažím se každou ránu vydýchat, počítat a hlavně se nesplést. Rány přibývají, až konečně to vyslovím. „Třicet pět, děkuji.“ Můžu se postavit, avšak vím, že to rozhodně není konec, ale teprve začátek. Dostávám příkaz, ať se přehnu přes kolena Paní Vychovatelky.
Nechce se mi, probouzí se ve mně vzdor se strachem zároveň a tak řeknu, že nechci. To se Paní Vychovatelce vůbec nelíbí a řekne mi, ať si pospíším nebo, že to bude ještě horší. Nakonec poslechnu a přehnu se přes kolena Paní Vychovatelky. Vím, že to bude hodně bolet a hlavně jsem ještě opodál viděla připraveného Malého Ďáblíka, z kterého mám respekt vždy, už jen, když ho vidím. Paní Vychovatelka se hned pustí do vyplacení rukou a říká při tom: „Já ti dám, že nechceš. Dělám to pro tvoje dobro!” Zadržuji dech a čekám, až bude konec. Po hodně dlouhé době nastane přestávka, ale to jen pro to, aby si Paní Vychovatelka vzala Malého Ďáblíka. Dopadá první rána a já hned vím, čím dostávám. Už jen v duchu si říkám, že nechci a proklínám toho ďábla v ruce Paní Vychovatelky. I Paní Vychovatelka velmi dobře ví, že to není můj oblíbený trestný nástroj. Po dvaceti pěti ranách přestává Ďáblík dopadat, ale je hned vzápětí nahrazen zase pádnou rukou Paní Vychovatelky. Říkám si: „Jen to vydrž, někdy musí být konec.” Naštěstí konec nastává a já se smím postavit. Moc dobře si uvědomuji, že ani tohle nebude konec. Dostávám příkaz, ať jdu ke katedře a znovu se přehnu přes stůl. Úkol splním, protože vím, že musím přijmout trest. A je to pro moje dobro. Opět začíná dopadat rákoska, na už tak dost rudý a proužkovaný zadeček. Tentokrát to je rákoska Vychovatelka. Tu poznám vždycky, je to úplně jiná bolest než od všech ostatních. Zároveň je poznat, že jí má Paní Vychovatelka ráda. Bolí to hodně, ale dá se to vydržet. Musím každých pět ran počítat. Paní Vychovatelka mění strany. Střídá je také po pěti ranách. Je pro mě těžké správně počítat a občas se spletu. Důsledkem toho dostanu raději o ránu navíc. Poděkuji za ní, protože to Paní Vychovatelka dělá pro moje dobro a já jsem jí za to vděčná. Napočítám do pětadvaceti, vydýchávám se a čekám, co bude následovat. Paní Vychovatelka se ptá: “Budeš ještě chodit pozdě?” Ale odpověď ze mě nevyjde. Přeci jí nebudu lhát a hlavně ve mně opět roste vzdor a probouzí se rebelka!

Paní Vychovatelka na to reaguje: „Uděláme to jinak. Po každých dvaceti pěti ranách mi poděkuješ a já se tě zeptám znovu.” Vzápětí začínají opět dopadat rány rákoskou na můj už tak bolavý zadeček. Bolest je silná, ale konstantní. Říkám si, že prostě musím držet. V počítání občas udělám chybu, odměnou je mi další rána, ale naštěstí nemusím počítat od začátku. Další série dvaceti pěti ran je u konce. Co může následovat? Ano, Paní Vychovatelka se znovu ptá: “Budeš ještě chodit pozdě”. Vzdor se nijak nemenší, ba naopak roste dále. Na otázku odpovídám tentokrát: “ANO.”

Paní Vychovatelku to příliš nezaskočí. Zná mě už docela dobře a ví, že často vzdoruji a je třeba to ze mě vyhnat. Říká: “Koukám, že bych ti jich měla dát minimálně třicet.” Nijak to nekomentuji a očekávám dalších třicet ran rákoskou. Zadeček je už pěkně bolavý, a já se ještě k tomu začínám třást. Rány dopadají. Opět po pěti z každé strany. Vzorně snáším svůj trest a snažím se správně počítat. Po pětadvacáté ráně Paní Vychovatelka přestává a říká: “Já čekám!!” Ale já vůbec nevím na co. Paní Vychovatelka mi vysvětlí, že jsem měla poděkovat. Poděkuji. Sice jsem očekávala třicet ran, ale asi se Paní Vychovatelka slitovala. Opět mi Paní Vychovatelka musí položit otázku, a proto se ptá: “Budeš ještě chodit pozdě?” Nemíním se vzdát a ani lhát. Odpovím tedy popravdě: “ANO.” Za nedlouho opět dopadne první rána rákoskou. Bolí to, bolí to, bolí… Ale přeci to nevzdám, zatím v sobě pořád cítím, že by mě to chození pozdě pořád lákalo. Ozývají se rány a do toho mé počítání. Stále držím, akorát už zadeček nedokážu uvolnit a začínám se třást čím dál, tím více. Vychází mi z úst „Dvacet pět“ a zároveň „Děkuji!“  Paní Vychovatelka zatím nedosáhla svého a pokládá tedy otázku: “Máš teď chuť chodit pozdě?” Tentokrát otázka zněla jinak, třes ani bolest nejsou už nijak příjemné a upřímně odpovídám: “NE!” Paní Vychovatelka je ráda za tuto odpověď, ale stejně se rozhodne mi udělit ještě pár další ran, abych si to nerozmyslela. Rány rákoskou jsou rychlé, naštěstí je už nemusím počítat. Nakonec mi Paní Vychovatelka potře zadeček koňskou mastí a párkrát mě plácne po zadku.

Výprask je u konce a můžu se obléct. Tento výprask si budu určitě nějakou dobu pamatovat. A ještě k tomu mě příště čeká celá jedna minuta nepřetržitého výprasku rákoskou bez zahřátí!

Rebelka večer po výprasku

21 komentářů u „Budeš ještě chodit pozdě?

  1. david

    zadeček moc krasnej ale to jsou tady pořad jenom zadečky 🙂 nezasoužila by si taková nezbednice i přídavný trest ? třeba pár švihu přes stehynka nebo chodidla ? nemyslíte Paní Ředitelko, že by nevypadalo zle pár proužků od rákosky na bose nožce od nezbednice ? 🙂

    1. Martin

      Pokud vím, tak Paní Vychovatelka preferuje výprask zadečků. Ale z vlastní zkušenosti vím, že jí nedělá problém potrestat hříšníka i přes velmi citlivou část mužského těla. Stáhnout předkožku a přímo bičíkem přes žalud. Velmi bolestivé, ale účinné. Já to měl za sledování pornostránek a je fakt, že jsem pak pár týdnů na žádných nebyl. Ale už zase hřeším, škoda, že Paní Vychovatelka nyní nemůže vychovávat nezbedníky. Ale zdraví je na prvním místě. Paní Vychovatelce přeji brzké uzdravení.

    2. Rebelka MonikaRebelka Monika Autor příspěvku

      Přes chodidla už jsem také dostala rákoskou, když jsem opět přišla pozdě. Přeci ale není potřeba všechno fotit a natáčet, narušuje to atmosféru lekce. Stehna jsou trošku problém, protože je to hodně vidět a to už se moc neschová. Pravidlo Paní Vychovatelky zní, že by se vše mělo schovat pod spodním prádlem. Ale neříkám, že by v případě přání nedala i pár ran přes stehna. 🙂

      1. Harry

        Chodidla se mi nelíbí vůbec.. A stejná tak na půl ale je tam ta nevýhoda že je to vidět.. Ale bolest vcelku zajimava🤔ale prostě když se řekne vyprask.. Tak se mi vybaví rudý zadek.. A ještě tady někdo chtěl dostat přes jiná místa.. Tak to nevim… Jestli je to tam úplně ideální..

            1. Jörn

              Trochu blbý je, když Paní Vychovatelka po výprasku na závěr aplikuje tuhletu mast, ale pak si to rozmyslí, že by to jako ještě nestačilo 😀

        1. Asistentka MonikaAsistentka Monika

          Ano, bylo by to hodně přísné! I s mastičkou se dá sednout a s ní je to daleko intenzivnější. Dej si pozor na pozdní příchody, dají se vymyslet různé tresty a mastička může být také! 🙂

  2. Ladislav

    Ale slečno Moniko určitě se jiným směrem neubírá akorát jsem oprášil starou známost už jsem vám o tom psal že jsem nemohl. Můj zdravotní stav to nedovolil . Určitě se paní vychovatelce ozvu. Jak se uzdraví.

  3. Ladislav

    Jestli to myslíš na mě tak já už nekouřím. Určitě slecna Anna něco vymyslí. Je to též sní hodně zajímavé. A má též moc dobré nápady . No a po novém roce Šupky za paní ředitelkou . Určitě se sní dohodnu.

  4. Ladislav

    No tedy moc pěkný příběh a je pravdivý nebo vymyšlený ??? Jestli je pravdivý tak tedy všechna čest. I když je pravda jestli to absolvovala slečna Monika tak tomu asi budu věřit.no já budu muset slečnu Anna též povzbudit. I když je pravda že mi před týdnem též dala co proto. Zadek ještě mám po týdnu stále pruhovaný tak ji radši nebudu dráždit.umi se též. Řádně ohánět. Jinak dávám palec nahoru.

      1. Ladislav

        Jestli to myslíš na mě tak já už nekouřím. Určitě slecna Anna něco vymyslí. Je to též sní hodně zajímavé. A má též moc dobré nápady . No a po novém roce Šupky za paní ředitelkou . Určitě se sní dohodnu.

    1. Asistentka MonikaAsistentka Monika

      Ladislave, je to zcela pravdivě popsaná jedna lekce u Paní Vychovatelky. Mám trochu pocit, že je tvůj motivační program ubírá jiným směrem.

  5. Jörn

    Já jsem v trochu jiné situaci, tak mívám větší časovou rezervu. Stane se to spíš tak, že když vyberu tu pravotočivou zatáčku do ulice, začnu nějak samovolně zpomalovat a pokaždé mě překvapí, že ten dům je ještě dál, než jsem myslel. Tak ale většinou to ještě stihnu 🙂
    Jednou mě tedy Paní Vychovatelka zmátla, že jsem měl termín na 15:30 a po třetí hodině mi poslala omylem zprávu, že tam bude až v 15:15, abych tam na ni počkal. Když jsem se zeptal, jestli to je dřív, odpověděla, že tedy v 15:20!
    To už jsem nevěděl vůbec, tak jsem jen podotkl něco jako že je to škoda. Že kdyby se opozdila, mohli bychom si ještě o tom mém trestu pohovořit. No ale nebyl to nejlepší nápad 🙂

  6. Harry

    Hustý brutální nejlepší.. Odvážný jak neco.. Jeden z nejlepších příspěvků když nepočítám video 1minuta.a ještě představa koňské masti.. Ta mi vadila tenkrát snad nejvíc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *